Divadelní kultura dnes čelí úpadku, který se netýká jen porozumění základním estetickým prvkům, nýbrž samotné duchovní, hodnotové platnosti divadla a umění vůbec. I nejprestižnější scény ovládá ideologie, podle níž inscenace není nijak zavázána dílu, jež má prezentovat, svoboda je totéž, co libovůle režiséra, umělecké dílo cokoli, co se za ně označí, apod. Komu se to nelíbí, je umlčován jako ,,tradicionalista“ omezující ,,tvůrčí svobodu“. Umění reprodukuje (namísto nabourává) postupující dehumanizaci světa, relativismus, primát šokujícího vizuálna, destrukci smyslu pro důstojnost, vkus, transcendenci. Nadvláda ,,režisérismu“ enormně zvýšila náklady na inscenace, a kromě potlačování slohového cítění vede k redukci repertoáru, jež nemá obdobu v Národním divadle, kde se hrají čtyři české opery za půl roku. Přednáška se zamyslí nad tímto stavem v návaznosti na dvě velká výročí Národního divadla (1868/2018, 1881/2021), jež v něm samém zůstala bez povšimnutí.
Martin Bojda, Ph.D. et Ph.D., filosof a historik, zabývá se duchovními a kulturními dějinami novověku, naposledy napsal monografii o Friedrichu Schillerovi.
