Jenkins se v poselství obrací k divadelní komunitě i širší veřejnosti a upozorňuje na to, že divadlo, spolu s žurnalistikou a akademickou sférou, čelí rostoucím politickým, ekonomickým a institucionálním tlakům, které zužují prostor pro svobodnou tvorbu i kritiku. Chce tím říct, že divadlo není jen umělecká forma, ale klíčový nástroj společenského dialogu, paměti a občanské angažovanosti, který je dnes ohrožen autocenzurou, zásahy institucí i úbytkem podpory. Zdůrazňuje proto nezastupitelnou roli kritiky a potřebu odvahy, otevřenosti a solidarity: divadlo má aktivně reagovat na krizi rozšiřováním svého dosahu, podporou rozmanitosti a obranou základních svobod, protože právě ty jsou podmínkou jeho existence i širší demokratické společnosti.
Celé poselství si v překladu Evy Vlach Ullrichové můžete přečíst na webu AICT-IATC.
