Stůňu touž nemocí. Julius Zeyer a Jan Lier v zrcadle vzájemných dopisů

  | ©

V rámci projektu Česká divadelní encyklopedie zahajuje Institut umění – Divadelní ústav novou ediční řadu Nota bene jako protějšek knižně publikovaných biografických lexikonů. Knižnice umožní vydání monografií a editovaných textů (korespondence, deníkové záznamy, paměti, archivní dokumenty), přinášejících autentická svědectví o životních osudech, prožitcích, snech a realitě divadelních a dalších uměleckých osobností. Věříme, že práce a dokumenty tohoto druhu mohou smysluplně doplnit jejich lexikografická zpracování České divadelní encyklopedie.

Jako první svazek edice Nota bene vychází kniha Stůňu touž nemocí. Julius Zeyer a Jan Lier v zrcadle vzájemných dopisů (ed. Petra Ježková). Soubor listů z let 1883–1900 představuje jedinečnou výpověď, dotvářející podstatným způsobem obraz společenského, kulturního i uměleckého milieu v českých zemích na konci 19. století. Zachycuje hluboké přátelství dvou umělců, vzdělanců a skeptiků, lexikem jejich vlastní sebereflexe – malkontentů.

Nespokojenost a popuzení, střídané malomyslným klesáním obou přátel nejsou jen známkami jejich citlivých a kritických osobností; umělecká autostylizace do role osamělých bojovníků, v níž se identifikovali s obrazem romantického umělce –vyhnance, je příznačná pro celou generaci českého literárního parnasismu, jenž vzdoroval souběžnému nástupu realismu a naturalismu v umění. Korespondence dokládá mj. i to, že nešlo o nikterak neprostupná prostředí, jak se traduje v zjednodušujících učebnicových konstruktech. V tom smyslu je vypovídající vztah obou pisatelů (a Zeyerův zvláště) k Zolovi, případně Ibsenovi.

Sdílený despekt k soudobé mravokárné, úzkoprsé a národovecké kritice, která v osmdesátých letech nalezla nové epicentrum na Moravě, neznačí nedostatek národního uvědomění ani jednoho z respondentů. Naopak, jejich nesmlouvavě protihabsburské smýšlení je dalším významným příspěvkem k složitému obrazu doby. Rakušáctví, jež dle Zeyera vštípila lidu do krve žurnalistika, básník nazývá „nemocí hnusnou jako syfilis.“ Společným terčem korespondence je pak pochopitelně Vídeň jako kvintesence všeho rakušáctví, stejně jako loajální postoj české politické a kulturní reprezentace a prohabsburský ráz českých slavností a institucí. Kolize mezi ideovým přesvědčením a pragmatickými činy však nemine ani pisatele (především ekonomicky i společensky odvislejšího Liera).

Podobně je tomu s vyhrocenou kritikou české první scény, jež v dopisech zaznívá, dokud se jeden z pisatelů nestane – jako dramaturg Národního divadla – spoluzodpovědným. Sledujeme tu pak i obapolnou proměnu vztahu mezi Národním divadlem a Zeyerem–dramatikem.

Knihu sestavila a edičně připravila Petra Ježková, doprovodné studie napsali Michal Fránek, P. Ježková a Eva Stehlíková; ilustroval Petr Štefek.

Vydává Institut umění – Divadelní ústav jako svou 724. publikaci.

ISBN 978-80-7008-392-5, 304 stran.

 

Publikováno

20. 1. 2018

Sdílejte

Sledujte náš facebook

Staňte se dobrovolníkem

Dělejte, co vás baví a získejte při tom zkušenosti.

vše o dobrovolnictví

Přihlaste se k odběru newsletteru IDU

Přihlášením k odběru Newsletteru IDU vyjadřujete souhlas se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání newsletteru.