Zemřela Eva Stehlíková

Emeritura prof. PhDr. Evy Stehlíkové Zdroj: https://www.phil.muni.cz/aktuality/emeritura-prof-phdr-evy-stehlikove | © Emeritura prof. PhDr. Evy Stehlíkové Zdroj: https://www.phil.muni.cz/aktuality/emeritura-prof-phdr-evy-stehlikove

Sama o sobě skromně řekla, že „do teatrologie vstoupila zadními vrátky pro služebnictvo“, protože jejími původními obory byly latina, bohemistika, klasická filologie, překladatelství. Podobně jako jí samotnou obdivovaná kunsthistorička a klasická archeoložka Růžena Vacková, i Eva Stehlíková však zasáhla do divadelní historie a teorie nebývalou měrou: nejen překlady antických dramat, studiemi, monografiemi, edicemi; díky Evě Stehlíkové mohl být už v normalizační éře např. uveden v Divadle Na zábradlí překlad Euripidovy Ifigenie z pera Josefa Topola, signatáře Charty 77, protože jej zaštítila svým jménem (a dramaturgickým i odborným vkladem).

S Institutem umění Divadelním ústavem byla její práce zcela přirozeně provázána: ostatně předmětem jejího zájmu bylo mj. antické drama v kontextu současného divadla. Souviselo to také s osobními vazbami, s dlouhodobými pracovními a přátelskými vztahy s některými teatrology: například v letech 1977-1981 z podnětu Evy Stehlíkové a Václava Königsmarka vznikl samizdatový časopis Dialog, jehož dalšími protagonisty byli členové Kabinetu pro studium českého divadla, tehdy ještě odboru při Akademii věd – Eva Šormová, Jan Pömerl, Vladimír Just, Štěpán Otčenášek. Tyto vazby zůstaly až do smrti paní profesorky velmi pevné a našly své pokračování v podobě blízkých pracovních i osobních kontaktů s mladšími „kabinetníky“, z nichž někteří byli jejími žáky.

Eva Stehlíková nebyla typickou, akademicky odtažitou pedagožkou. Brala smrtelně vážně vědu, umění, nebrala vážně sama sebe a bavilo ji hledat a nacházet nové podobně zanícené duše, dávat jim prostor. Proto za ní její studenti šli i dávno po absolutoriu, proto chtěli znát její názor a stáli o její radu. Nejen oni. Pro redaktory České divadelní encyklopedie byla jedním z důležitých mentorů, oponentů, lidí, na něž se bylo možno kdykoli obrátit. Její upřímné připomínky šly vždycky do podstaty, nesrážely, ale pomáhaly posunout se dál a jejich velmi pevný základ tvořilo vědomí, že „člověk má mít jasný mravní řád.“

Věta o nahraditelnosti každého z lidí v případě Evy Stehlíkové neobstojí. Leč zbývá naštěstí reálná naděje, že jí zaseté semínko už nyní vydává životaschopné plody.

Publikováno

14. 8. 2019

Sdílejte

Sledujte náš facebook

Staňte se dobrovolníkem

Dělejte, co vás baví a získejte při tom zkušenosti.

vše o dobrovolnictví

Odebírejte náš newsletter

Mějte přehled o všem, co se děje ve světě kultury.

Přihlášením souhlasíte se zpracováním vašich osobních údajů. Před přihlášením si přečtěte podmínky zpracování zde.