Vychází první kniha nové ediční řady Nota Bene: Stůňu touž nemocí. Julius Zeyer a Jan Lier v zrcadle vzájemných dopisů

Institut umění – Divadelní ústav zahajuje novou ediční řadu Nota bene v rámci projektu České divadelní encyklopedie. V té budou vycházet monografie a editované texty (korespondence, deníkové záznamy, paměti, archivní dokumenty), přinášející autentická svědectví o životních osudech nejen divadelních osobností. Jako první svazek edice Nota bene vychází kniha Stůňu touž nemocí. Julius Zeyer a Jan Lier v zrcadle vzájemných dopisů.

Soubor korespondence z let 1883–1900 představuje jedinečnou výpověď, dotvářející podstatným způsobem obraz společenského, kulturního i uměleckého milieu v českých zemích na konci 19. století. Zachycuje hluboké přátelství dvou umělců, vzdělanců a skeptiků.

„Nespokojenost a popuzení, střídané malomyslným klesáním obou přátel nejsou jen známkami jejich citlivých a kritických osobností; umělecká autostylizace do role osamělých bojovníků, v níž se identifikovali s obrazem romantického umělce – vyhnance, je příznačná pro celou generaci českého literárního parnasismu, jenž vzdoroval souběžnému nástupu realismu a naturalismu v umění,“ vysvětluje editorka knihy Petra Ježková. Korespondence dokládá mimo jiné i to, že nešlo o nikterak neprostupná prostředí, jak se traduje v zjednodušujících učebnicových konstruktech. V tom smyslu je vypovídající vztah obou pisatelů (a Zeyerův zvláště) k Zolovi, případně Ibsenovi.

Sdílený despekt k soudobé mravokárné, úzkoprsé a národovecké kritice, která v osmdesátých letech nalezla nové epicentrum na Moravě, neznačí nedostatek národního uvědomění ani jednoho z respondentů. Naopak, jejich nesmlouvavě protihabsburské smýšlení je dalším významným příspěvkem k složitému obrazu doby. Rakušáctví, jež dle Zeyera vštípila lidu do krve žurnalistika, básník nazývá „nemocí hnusnou jako syfilis.“ Společným terčem korespondence je pak pochopitelně Vídeň jako kvintesence všeho rakušáctví, stejně jako loajální postoj české politické a kulturní reprezentace a prohabsburský ráz českých slavností a institucí. Kolize mezi ideovým přesvědčením a pragmatickými činy však nemine ani pisatele (především ekonomicky i společensky odvislejšího Liera).

Podobně je tomu s vyhrocenou kritikou české první scény, jež v dopisech zaznívá, dokud se jeden z pisatelů nestane – jako dramaturg Národního divadla – spoluzodpovědným. Sledujeme tu pak i obapolnou proměnu vztahu mezi Národním divadlem a Zeyerem–dramatikem.

Knihu sestavila a edičně připravila Petra Ježková, doprovodné studie napsali Michal Fránek, P. Ježková a Eva Stehlíková; ilustroval Petr Štefek.

Vydává Institut umění – Divadelní ústav jako svou 724. publikaci.

Pozvánku na slavnostní uvedení publikace, ilustrační obrázky a tiskovou zprávu naleznete v přiloženém odkazu
zde

Publikováno

16. 1. 2018

Kontakt

Staňte se dobrovolníkem

Dělejte, co vás baví a získejte při tom zkušenosti.

vše o dobrovolnictví

Odebírejte náš newsletter

Mějte přehled o všem, co se děje ve světě múzických umění.