Zemřel významný český překladatel dr. Jindřich Pokorný

S lítostí oznamujeme, že ve věku osmdesáti sedmi let zemřel 23. 8. 2014 překladatel, literární historik a iniciátor a účastník řady nezávislých aktivit Jindřich Pokorný .

Je autorem mnoha esejů, edičních projektů a překladů, zejména poezie, z němčiny, francouzštiny a latiny. V roce 1998 obdržel Státní cenu za překladatelské dílo, letos na jaře byl vyznamenán francouzským rytířským Řádem akademických palem.

Do češtiny přebásnil např. díla Voltaira, V. Huga, R. M. Rilka, básníků pařížské bohémy nebo P. Emmanuela, ale také Goethova Fausta, dramata H. Kleista, hry Vídeňského lidového divadla nebo Rostandova Cyrana z Bergeracu. Mimořádný zájem věnoval středověkému písemnictví: do češtiny převedl například epos Píseň o Nibelunzích a – jako vůbec první – klíčový rytířský román Wolframa z Eschenbachu Parzival. Spolu se svým tchánem Bedřichem Fučíkem napsal knihu o původu a významu různých rčení a přísloví Zakopaný pes.

V období normalizace se významně podílel na činnosti disentu, např. založil Kolegium pro podporu nezávislé vědy, umění a vzdělaní (1981), po listopadu 1989 kromě jiného předsedal Nadaci R. M. Rilka.

Pravidelně publikoval v Revolver Revue a Kritické Příloze RR.

Před dvěma lety vydal knihu o osudech málo známé demokratické odbojové skupiny Parsifal ve II. světové válce, téměř do konce života pracoval – v rukopise zůstala rozsáhlá práce věnovaná některým nezmapovaným kapitolám českého disentu, především v souvislosti s česko-francouzskými vztahy.

Jindřich Pokorný po maturitě (1946) na reálném reformním gymnáziu v Praze studoval 1946–1950 současně na Právnické a Filosofické fakultě UK. Práva dokončil v roce 1950, filosofii nemohl z politických důvodů dostudovat, pokračoval v pokojových seminářích Jana Patočky. Roku 1950 musel také opustit místo redaktora (v nakladatelství Evropský literární klub, od roku 1947). Pracoval potom převážně v dělnických profesích. Koncem padesátých let začal publikovat své překlady a externě spolupracovat s rozhlasem, v letech 1965–1970 byl redaktorem Československého rozhlasu. Po nuceném odchodu byl zaměstnán například jako čerpač u Vodních zdrojů, poté ve svobodném povolání, intenzivně se věnoval překladatelské práci a samizdatovým aktivitám – kromě jiného založil počátkem osmdesátých let Kolegium pro podporu nezávislé vědy, umění a vzdělání a do roku 1990 byl jeho předsedou. Po roce 1989 zasedal v Radě Českého rozhlasu (1992–1997), byl předsedou Nadace Rainera Marii Rilka (1992–1998), řídil edice Bibliotheca germano-austro-bohemica, Litteraria germano-austro-bohemica a sborníky IANUA pro studia česko-rakousko-německých kulturních styků. V letech 1991 a 1995–1998 přednášel na FF UK.



 

Naše portály

Informační centrum českého divadla na Internetu

Pražské Quadriennale scénografie a divadelního prostoru

Norské fondy

Edice Box

Mezikulturní dialog

IDU na Facebooku:

↑ nahoru